Dnešní doba nabízí možnost získat v podstatě jakékoliv informace, názory, zjistit techniky a doporučení z oborů psychologie, pedagogiky apod. k výchově dětí. Informací je tolik a mnohdy jsou tak různorodé, že se nastávající maminky nebo ty maminky, které se chtějí vzdělávat a zaměřit výchovu "správně" či řeší konkrétní problém ve výchově dítěte, často ztrácí.
Především by si každý rodič měl uvědomit vlastní hodnoty, tak aby mohl prohlubovat své znalosti a směr, kterým se chce ve výchově svého dítěte ubírat. Výběr autora určité publikace by měl tedy vycházet z vlastního přesvědčení, tedy ztotožnění se s názory odborníka/autora. Z vlastního pohledu bych se nikdy nezabývala názory pseudopsychologů, samozvaných psychologů či maminek s hlubokými znalostmi výchovy, které např. vychovávají 4děti, a proto jsou dle vlastních slov odborníky a mohou radit. Některé ženy také zakládají vlastní spolky, semináře apod., kde radí maminkách s výchovou, nevýchovou a vychází ze studia VŠ zaměřené na pedagogiku, v lepším případě takové osoby mají i praxi pár let ve školství. Tedy doporučuji, abyste se milí rodiče soustředili na autory, kteří jsou jednak profesionálové v oboru psychologie a pedagogiky, dále aby se jednalo o osobu, která s dětmi pracuje a sama děti má. Nastudování jednoho tématu z nikoho odborníka nedělá a tím hůř u výchovy, kdy je třeba brát psychologii, vývoj dítěte a jeho výchovu z komplexního hlediska, nikoliv separovat nějaký problém a ten řešit.
V předešlém článku "Jak z dítěte vychovat dobrého člověka" jsem se již zmínila o tom, jak by měla fungovat rodina, aby byla výchova účinná, správná, bezproblémová. Veškerá výchova by měla jít ruku v ruce se selským rozumem. Mám pocit, že dnes se snažíme k dětem přistupovat trošku jako k laboratorním myškám, kdy příliš zkoumáme, co dítě umí, co by už mělo umět, zda se nechová mimo hranice, zda hodně jí, dostatečně spí. Moje rada tedy zní, přestaňte děti tolik zkoumat. Dejte jim prostor k žití a objevování světa, korigujte je, pokud je to nutné a nebo pokud je to v zájmu dodržování pravidelného režimu. Maminky si často pletou pojem, nechat dítě žít s pojmem, nechat dítě dělat, co chce. V důsledku dobře míněné rady, ale bohužel nepochopené, se tak začínají objevovat dva nejhorší styly výchovy:
- defenzivní (používají sankce podle nálady)
- vzdávající (dětem nevytváří žádné hranice)
Pokusím se nyní stručně shrnout, jak vypadá správná výchova:
1 . Nejvýznamnější sociální potřeby, kterou člověk či dítě má, je nastavení limitů. Tyto hranice by měl rodič dítěti podat tak, aby dítě vědělo, před čím je chráněno a v čem mu tento limit naopak brání.
2. Vyžadujte po dítěti a to důsledně dodržování hranic, zaběhlých rutin a dodržování rolí v rodině (matka, otec, sourozenec, dítě).
3. Úcta k dítěti, vlastní prostor- tímto ovšem není myšleno, abyste dítě nechali dělat, co chce, kdy chce a jak chce.
4. Zároveň však dítě potřebuje vědět, že má doma své místo, cítit, že k vám patří. Tímto v dítěti ukotvujeme pocit stability, jistoty. Dítě ví, kam patří.
Pokud budete po dítěti vyžadovat jakýkoliv úkon či rozhodnutí pomocí direktivy, pravděpodobně tím dosáhnete přesného opaku a nebo také způsobíte to, že děti budou v dospělosti hledat oporu a dominantní osobu v někom jiném než sami v sobě, nebudou schopné se rozhodnout bez cizí pomoci.
Pár pravidel rodičům:
Uvědomte si, že ať děláte, co děláte, dítě se učí nápodobou.
Dítěti jste vzorem.
Informace dítěti vždy podávejte tak, aby je pochopilo.
Mluvte s dítětem pravdivě.
Dítě lze ovlivnit výchovou zhruba do 11let.
Především by si každý rodič měl uvědomit vlastní hodnoty, tak aby mohl prohlubovat své znalosti a směr, kterým se chce ve výchově svého dítěte ubírat. Výběr autora určité publikace by měl tedy vycházet z vlastního přesvědčení, tedy ztotožnění se s názory odborníka/autora. Z vlastního pohledu bych se nikdy nezabývala názory pseudopsychologů, samozvaných psychologů či maminek s hlubokými znalostmi výchovy, které např. vychovávají 4děti, a proto jsou dle vlastních slov odborníky a mohou radit. Některé ženy také zakládají vlastní spolky, semináře apod., kde radí maminkách s výchovou, nevýchovou a vychází ze studia VŠ zaměřené na pedagogiku, v lepším případě takové osoby mají i praxi pár let ve školství. Tedy doporučuji, abyste se milí rodiče soustředili na autory, kteří jsou jednak profesionálové v oboru psychologie a pedagogiky, dále aby se jednalo o osobu, která s dětmi pracuje a sama děti má. Nastudování jednoho tématu z nikoho odborníka nedělá a tím hůř u výchovy, kdy je třeba brát psychologii, vývoj dítěte a jeho výchovu z komplexního hlediska, nikoliv separovat nějaký problém a ten řešit.
V předešlém článku "Jak z dítěte vychovat dobrého člověka" jsem se již zmínila o tom, jak by měla fungovat rodina, aby byla výchova účinná, správná, bezproblémová. Veškerá výchova by měla jít ruku v ruce se selským rozumem. Mám pocit, že dnes se snažíme k dětem přistupovat trošku jako k laboratorním myškám, kdy příliš zkoumáme, co dítě umí, co by už mělo umět, zda se nechová mimo hranice, zda hodně jí, dostatečně spí. Moje rada tedy zní, přestaňte děti tolik zkoumat. Dejte jim prostor k žití a objevování světa, korigujte je, pokud je to nutné a nebo pokud je to v zájmu dodržování pravidelného režimu. Maminky si často pletou pojem, nechat dítě žít s pojmem, nechat dítě dělat, co chce. V důsledku dobře míněné rady, ale bohužel nepochopené, se tak začínají objevovat dva nejhorší styly výchovy:
- defenzivní (používají sankce podle nálady)
- vzdávající (dětem nevytváří žádné hranice)
Pokusím se nyní stručně shrnout, jak vypadá správná výchova:
1 . Nejvýznamnější sociální potřeby, kterou člověk či dítě má, je nastavení limitů. Tyto hranice by měl rodič dítěti podat tak, aby dítě vědělo, před čím je chráněno a v čem mu tento limit naopak brání.
2. Vyžadujte po dítěti a to důsledně dodržování hranic, zaběhlých rutin a dodržování rolí v rodině (matka, otec, sourozenec, dítě).
3. Úcta k dítěti, vlastní prostor- tímto ovšem není myšleno, abyste dítě nechali dělat, co chce, kdy chce a jak chce.
4. Zároveň však dítě potřebuje vědět, že má doma své místo, cítit, že k vám patří. Tímto v dítěti ukotvujeme pocit stability, jistoty. Dítě ví, kam patří.
Pokud budete po dítěti vyžadovat jakýkoliv úkon či rozhodnutí pomocí direktivy, pravděpodobně tím dosáhnete přesného opaku a nebo také způsobíte to, že děti budou v dospělosti hledat oporu a dominantní osobu v někom jiném než sami v sobě, nebudou schopné se rozhodnout bez cizí pomoci.
Pár pravidel rodičům:
Uvědomte si, že ať děláte, co děláte, dítě se učí nápodobou.
Dítěti jste vzorem.
Informace dítěti vždy podávejte tak, aby je pochopilo.
Mluvte s dítětem pravdivě.
Dítě lze ovlivnit výchovou zhruba do 11let.
To je vážně super článek. Já bych si taky hrozně přála už vychovat nějakého potomka. Zatím ale bohužel děti nemáme i přes to, že bychom s manželem hrozně chtěli. Prostě se nám to nedaří. Nejhorší je, že manžel teď ještě ke všemu začal mít problémy v posteli. Ty teda naštěstí řeší kamagra, tak doufám, že nám to snažení jednoho dne vyjde. :)
OdpovědětVymazatOsobně si myslím, že se u každého rodiče projeví rukopis, který byl standardem při jeho výchově u svých rodičů. Což může být v některých případech samozřejmě problém, to nepopírám. My se s manželkou snažíme vést děti hlavně ke sportu a častému pobytu v přírodě, rádi jezdíme v létě stanovat do českých kempů, které se za poslední roky hodně zlepšily. Pořídili jsme si minulý rok i menší karavan přes inzertní server a díky tomu si s sebou mohou děti vzít i kamarády :-)
OdpovědětVymazat