Na první pohled nevypadá člověk trpící duševní poruchou jako nemocný. Chodí do práce, pomáhá svému okolí, žije čilým společenským životem. Duševní poruchy se často projevují až v dospělosti a člověka zasáhne rychle a neúprosně. V dnešní době se nejčastěji jedná o deprese, úzkostné stavy, mánie, mohou se přidat i bludy, halucinace apod.
Léky často nezabírají, pacienti naopak trpí silnými vedlejšími účinky a mohou tak pacienta dostat až do invalidního důchodu. Pokud pacient souhlasí s hospitalizací, může být tato mnohokrát opakována než se najde vhodné řešení. Bez medikace pacienti s vážnější poruchou kočí hospitalizovaní dlouhodobě nebo trvale. Krize přicházejí obvykle na sklonku zimy.
Lidí s duševními nemocemi diametrálně přibývá na celém světě a experti hovoří o globální krizi. Světová zdravotnická organizace loni spočítala, že za posledních 10 let se počet osob trpících depresemi zvýšil téměř o pětinu na více než třista milionů a deprese se tak stala nejčastějším duševním onemocněním. Přičemž "jen" deprese člověka vyřadí z práce a běžného života.. Stejně tak úzkostné stavy, které jsou druhou nejčastější duševní chorobou na světě.
Všude v EU tak rostou počty nemocných a invalidních důchodů pobíraných "na hlavu" a Světové ekonomické fórum spočítalo, že tyhle potíže stojí světovou ekonomiku ročně dva a půl bilionu dolarů. Česko není vyjímkou. Počet pacientů psychiatrických ordinací u nás od začátku nového tisíciletí vzrostl o 80% a spotřeba antidepresiv se ztrojnásobila.
Odborníci připouštějí, že statistiky pohání také lepší diagnostika a menší stud současné populace navštívit v krizi psychiatrii. Dříve zkrátka více lidí zůstávalo s depresí nebo úzkostí doma a léčilo svou nemoc alkoholem. Ikdyž ale tyto faktory odcloníme, obecná nárůst duševních onemocnění zůstává zřejmý.
Do poloviny minulého století představovaly hlavní zdravotní zátěž lidstva infekční choroby, poté je nahradila chronická onemocnění, jako jsou kardiovaskulární choroby nebo rakovina. Tyto nemoci již pomalu začínáme úspěšně léčit a do popředí se dostávají psychické nemoce.
Chronický stres, změny na pracovním trhu spojené s nejistotou, společenská nerovnost, rozpad rodinných vazeb a osamělost, přesun osobního kontaktu na sociální sítě, zahlcenost negativními zprávami z médií apod. to vše má výrazný dopad na duševní zdraví každého z nás. Některé zdravotnické studie také naznačují možnou souvislost ve světelném smogu z telefonů, jenž narušuje spánek, stejně tak obrazovky počítačů a televizních obrazovek, které přímo ovlivňují kvalitu a délku našeho spánku.
Současné psychiatrické léky, které jsou vedle psychoterapie hlavním nástrojem léčby, zdaleka ale nefungují. U části pacientů nezabírají vůbec, u jiných mají výrazné vedlejší účinky. Pacienti si tak stěžují na nechuť v ústech, emoční oploštělost, tloustnutí či vypadávání vlasů. A je tu ještě jedno riziko, současné léky na depresi a psychózu zabírají až po několika týdnech. Pokud tedy nezabere první předepsaný preparát a musí se zkoušet jiný, což je ovšem velmi častý jev, úspěšná léčba se odsouvá v řádu měsíců. Právě v tomto období je největší počet pacientů, kteří řeší problémy sebevraždou.
Psychiatrie by tedy potřebovala akutně léky, které zabírají rychle a nemají tolik nežádoucích účinků co dnes. Takové léky ale nejsou v současné chvíli na trhu EU vůbec dostupné a v dohledné době žádné takové na trh nepřijdou. Ve farmaprůmyslu se vývoj léků na depresi a úzkost zcela zastavil.
Situaci lisí s vážnějšími onemocněními by měla zlepšit reforma psychiatrie, v jejímž rámci vzniknou v každém okrese centra duševního zdraví a tím se zruší část lůžek ve velkých léčebnách. Cílem je předejít hospitalizacím, aby lidé mohli zůstávat s podporou v domácím prostředí s rodinou a chodit do práce. Reforma se ale chystá zejména pro pacienty s psychózou nebo těžší bipolární poruchou. Otázkou tedy zůstává, jak se bránit běžnějším typům onemocnění jako jsou právě zmiňované deprese či úzkostné stavy? Přičemž se jedná od r. 2000 o statisticky nejvyšší nárůst nemocných u nás i ve světě. Z mého pohledu by jistě pomohla dostupnější psychoterapie, kterou však pojišťovny proplácejí pouze některým pacientům.
Většina příčin depresí a úzkostí patrně pochází z dnešním životním stylu a společenské situaci. Prokazatelně se duševní zdraví zhoršuje s rostoucí ekonomickou nerovností, kdy existenční obavy způsobují zcela logicky úzkosti. Snížení sociální nerovnosti je ovšem nemožné. Podobné je to u rozpadu rodin, vyšším stresu v práci nebo vlivu sociálních sítí a s tím související virtuální komunikace. Duševní choroby jsou zjevně daní za náš současný styl života a práce.
Cesta ke zlepšení však existuje. Především je možné více se zaměřit na svoji gramotnost v oblasti duševního zdraví.
Protože člověk 21.století žije v podmínkách, které mu evidentně nedělají moc dobře, musí se naučit novým dovednostem. Zejména je potřeba zařadit do seberozvoje oblast psychosomatiky, kdy je potřeba, aby se každý jedinec naučil, jak je možné zacházet a vypořádat se se stresem, jak relaxovat, jak pracovat s negativními myšlenkami, jak rozumět vlastním emocím ale i druhých lidí a jak na ně právně reagovat.
Do budoucna by se nám mělo dostat výukových programů v oblasti psychosomatiky i coby výukového předmětu na středních školách, tak abychom dokázali eliminovat záškoláctví, šikanu nebo postoj k drogám resp. programy prevence.
Myslím si, že naučit se rozumět sám sobě bude pro spokojený život v budoucnosti klíčové.
Léky často nezabírají, pacienti naopak trpí silnými vedlejšími účinky a mohou tak pacienta dostat až do invalidního důchodu. Pokud pacient souhlasí s hospitalizací, může být tato mnohokrát opakována než se najde vhodné řešení. Bez medikace pacienti s vážnější poruchou kočí hospitalizovaní dlouhodobě nebo trvale. Krize přicházejí obvykle na sklonku zimy.
Lidí s duševními nemocemi diametrálně přibývá na celém světě a experti hovoří o globální krizi. Světová zdravotnická organizace loni spočítala, že za posledních 10 let se počet osob trpících depresemi zvýšil téměř o pětinu na více než třista milionů a deprese se tak stala nejčastějším duševním onemocněním. Přičemž "jen" deprese člověka vyřadí z práce a běžného života.. Stejně tak úzkostné stavy, které jsou druhou nejčastější duševní chorobou na světě.
Všude v EU tak rostou počty nemocných a invalidních důchodů pobíraných "na hlavu" a Světové ekonomické fórum spočítalo, že tyhle potíže stojí světovou ekonomiku ročně dva a půl bilionu dolarů. Česko není vyjímkou. Počet pacientů psychiatrických ordinací u nás od začátku nového tisíciletí vzrostl o 80% a spotřeba antidepresiv se ztrojnásobila.
Odborníci připouštějí, že statistiky pohání také lepší diagnostika a menší stud současné populace navštívit v krizi psychiatrii. Dříve zkrátka více lidí zůstávalo s depresí nebo úzkostí doma a léčilo svou nemoc alkoholem. Ikdyž ale tyto faktory odcloníme, obecná nárůst duševních onemocnění zůstává zřejmý.
Do poloviny minulého století představovaly hlavní zdravotní zátěž lidstva infekční choroby, poté je nahradila chronická onemocnění, jako jsou kardiovaskulární choroby nebo rakovina. Tyto nemoci již pomalu začínáme úspěšně léčit a do popředí se dostávají psychické nemoce.
Chronický stres, změny na pracovním trhu spojené s nejistotou, společenská nerovnost, rozpad rodinných vazeb a osamělost, přesun osobního kontaktu na sociální sítě, zahlcenost negativními zprávami z médií apod. to vše má výrazný dopad na duševní zdraví každého z nás. Některé zdravotnické studie také naznačují možnou souvislost ve světelném smogu z telefonů, jenž narušuje spánek, stejně tak obrazovky počítačů a televizních obrazovek, které přímo ovlivňují kvalitu a délku našeho spánku.
Současné psychiatrické léky, které jsou vedle psychoterapie hlavním nástrojem léčby, zdaleka ale nefungují. U části pacientů nezabírají vůbec, u jiných mají výrazné vedlejší účinky. Pacienti si tak stěžují na nechuť v ústech, emoční oploštělost, tloustnutí či vypadávání vlasů. A je tu ještě jedno riziko, současné léky na depresi a psychózu zabírají až po několika týdnech. Pokud tedy nezabere první předepsaný preparát a musí se zkoušet jiný, což je ovšem velmi častý jev, úspěšná léčba se odsouvá v řádu měsíců. Právě v tomto období je největší počet pacientů, kteří řeší problémy sebevraždou.
Psychiatrie by tedy potřebovala akutně léky, které zabírají rychle a nemají tolik nežádoucích účinků co dnes. Takové léky ale nejsou v současné chvíli na trhu EU vůbec dostupné a v dohledné době žádné takové na trh nepřijdou. Ve farmaprůmyslu se vývoj léků na depresi a úzkost zcela zastavil.
Situaci lisí s vážnějšími onemocněními by měla zlepšit reforma psychiatrie, v jejímž rámci vzniknou v každém okrese centra duševního zdraví a tím se zruší část lůžek ve velkých léčebnách. Cílem je předejít hospitalizacím, aby lidé mohli zůstávat s podporou v domácím prostředí s rodinou a chodit do práce. Reforma se ale chystá zejména pro pacienty s psychózou nebo těžší bipolární poruchou. Otázkou tedy zůstává, jak se bránit běžnějším typům onemocnění jako jsou právě zmiňované deprese či úzkostné stavy? Přičemž se jedná od r. 2000 o statisticky nejvyšší nárůst nemocných u nás i ve světě. Z mého pohledu by jistě pomohla dostupnější psychoterapie, kterou však pojišťovny proplácejí pouze některým pacientům.
Většina příčin depresí a úzkostí patrně pochází z dnešním životním stylu a společenské situaci. Prokazatelně se duševní zdraví zhoršuje s rostoucí ekonomickou nerovností, kdy existenční obavy způsobují zcela logicky úzkosti. Snížení sociální nerovnosti je ovšem nemožné. Podobné je to u rozpadu rodin, vyšším stresu v práci nebo vlivu sociálních sítí a s tím související virtuální komunikace. Duševní choroby jsou zjevně daní za náš současný styl života a práce.
Cesta ke zlepšení však existuje. Především je možné více se zaměřit na svoji gramotnost v oblasti duševního zdraví.
Protože člověk 21.století žije v podmínkách, které mu evidentně nedělají moc dobře, musí se naučit novým dovednostem. Zejména je potřeba zařadit do seberozvoje oblast psychosomatiky, kdy je potřeba, aby se každý jedinec naučil, jak je možné zacházet a vypořádat se se stresem, jak relaxovat, jak pracovat s negativními myšlenkami, jak rozumět vlastním emocím ale i druhých lidí a jak na ně právně reagovat.
Do budoucna by se nám mělo dostat výukových programů v oblasti psychosomatiky i coby výukového předmětu na středních školách, tak abychom dokázali eliminovat záškoláctví, šikanu nebo postoj k drogám resp. programy prevence.
Myslím si, že naučit se rozumět sám sobě bude pro spokojený život v budoucnosti klíčové.
Léky? Myslíte jako syntetické léky? Tak ty snad určitě existují, jinak by jich nebyly plné lékárny. Já v tomhle ohledu ale stejně raději dávám prostor přírodní medicíně. Třeba třapatka nachová má v tomhle ohledu až mimořádné účinky na psychickou pohodu. Navíc podporu i libido, takže funguje jako přírodní viagra. Takže ji ordinuju i manželovi! <3
OdpovědětVymazat