V dnešní době je velkým otazníkem výchova dětí a s tím související téma, zda dítě fyzicky trestat či nikoliv. Z druhé strany jde též o samotný fyzický trest resp. jeho intenzitu. Pro čím dál větší počet maminek je jakýkoliv fyzický trest absolutně nepřípustný.
Je však nutné si říci, že fyzický trest funguje i u ostatních savců. Pokud například hříbě, štěně nebo jiný druh mláděte savce, udělá něco, co se jeho matce nelíbí, je ihned upozorněno matkou a to fyzicky. Matka tedy mládě jemně šťouchne. Stejným způsobem by výchova měla probíhat i u dítěte. Tedy jde o intenzitu, kdy pokud dítě chceme upozornit na něco, co dělá špatně, neměli bychom využívat převahy, ale pouze dítě jemně "šťouchnout" např. přes plenku apod. Určitě je nutné a s tím s maminkami naprosto souhlasím, nikdy nebít dítě po hlavě a to ať už slabě či silně!
Maminky by si měly především uvědomit, že je potřeba své dítě dobře poznat, naladit se na něj a fyzický kontakt uplatňovat jen u dětí, které jsou takto nastaveny. Některým dětem vyhovuje jiná metoda než fyzické upozornění tedy fyzický kontakt. Má však vždy jít o symbolickou záležitost, nikoliv o skutečné bití dítěte, které nebude působit výchovně, ale naopak na dítě působí pomocí strachu a bolesti, což do budoucna může vést až k závažným psychickým problémům.
Jak ale řešit situaci, kdy dítě dostane amok? Lehne si na ulici, v obchodě nebo doma na zem, kope nohama a ječí a ječí? Dožaduje se svého, např. chci čokoládu, tudy nechci jít, chci na skluzavku!
Takové situace se stávají nejčastěji u batolat, dětí v období od 2-3let. A popravdě řečeno, je velice důležité napojení matky na své dítě. Především matka by měla vědět, jak nejlépe reagovat, co na jejího potomka platí. Ještě dříve než k takové situaci dojde, dítě vždycky vyšle signál o tom, že se mu něco nelíbí. Vztekající se dítě, je dítě, které bojuje o moc v rodině. Klíčem ke zmírnění a následnému odstranění vztekání u dítěte je tedy nastavení pravidel, samotná pravidelnost a důslednost rodičů.
Nastavení limitů a řádu by měla probíhat od ranního vstávání a večerního usínání, přes příchody a odchody z domu, nakupování v obchodě a pravidelný stravovací režim.
Tedy nejdůležitějším výchovným prvkem proto, abyste dítě odnaučili vztekání, amokům, vzdoru apod. je nastavení pevného řádu, stereotypních úkonů, mantinelů, které se stanou pravidelnými a nebude třeba o nich diskutovat. Z druhé strany děti vyžadují v rodičích také oporu, musí si být jisti tím, že rodič situaci zvládá, ať je jakákoliv, že situaci umí vyřešit a to nejlépe rychle, rázně a tudíž i malé dítě se může na rodiče kdykoliv obrátit a mít v něm jistotu. Důležitá je pevnost, ráznost a nevratnost řešení.
Pokud si však uvedeme konkrétní případ, například když si dítě chce hrát na pískovišti a při odchodu dělá ustavičné scény, že domů nechce apod. Jedná se tedy možná z vašeho pohledu o ojedinělou záležitost, které nic nepředchází. Pokud se ale zamyslíte, vzpomenete si, že někdy dítěti ještě chvilku polevíte, protože se na vás ostatní maminky koukají, že máte nevychované dítě a pak tedy odejdete. Někdy možná se zase posadíte, protože už tušíte, že si dítě začne vztekat a někdy zase ho odvláčíte, byť křičí a vzpíná se, protože chcete být důsledná. A právě v tomto přístupu tkví celý problém. Shrneme-li si situaci, jedná se o nedůslednost. Pokud tedy zavelíte k odchodu, dítě které ví, že rodič rozhoduje, se nebude nijak bránit vzdorem, ale situaci přijme, nepřemýšlí o ní a jde.
Dítě vždy a za všech okolností bude od narození chtít všechno, chtít hned. Úkolem rodičů je tedy pomalými kroky dovést dítě k vědomí, že některé věci hned nedostane a některé nedostane vůbec, že si na to co chce, musí počkat. Samozřejmě jsou děti, které tento fakt přijmou snáz a rychleji než jiné děti. Tedy v žádném případě děti nesrovnávejte.
V životě procházíme několika mezníky. Přičemž u takto malých dětí, je jedním z mezníků, naučit se, že to, co chci, někdy nedostanu nebo né hned. Dítě tedy musí pochopit, že o některých věcech rozhoduje rodič. Dítě toto pochopí z vašeho výrazu, tónu hlasu, řeči těla, rozhodnosti, kontaktu. Tedy respektování rodiče je základním prvkem ke správné výchově.
V dnešní době je výchova posouvána do neúnosných hranic. Rodiče se snaží děti neomezovat, podporovat jejich osobnost, dítěti vyjít vstříc za každou cenu, snaží se, aby se děti měly co nejlépe a měly vše po čem touží, co si přejí a nejlépe ihned.
Velmi důležitým faktorem u dětí v období do 3let, kdy obvykle neakceptuje a neuvědomuje si plně soužití s ostatními dětmi, je narození nového sourozence. Tedy pakliže se do rodiny k dítěti mladšímu tří let narodí další dítě, dojde pravděpodobně ke konfliktům, kdy se starší dítě nebude chtít s mladším dělit, nebude chtít ustupovat ze svých požadavků, kterým bylo dříve plně a často ihned vyhověno. Tento proces je zcela přirozený a lze jej odnaučit nápodobou resp. záleží na fungování rodiny jako celku, kdy dítě pokud vidí maminku, tatínka či jiné příbuzné, kteří se o věci dělí s dítětem, bude i dítě přebírat automaticky tento vzorec chování. Samozřejmě se jedná o situace, které nejsou nijak vyhrocené, ale spíše ty běžné, tedy podělit se o jídlo, podělit se o práci, pomáhat si, nekřičet na sebe apod. U dětí je nejdůležitější harmonické fungování rodiny a správné nastavení vzorců chování uvnitř. Dítě pak zrcadlí způsoby svých nejbližších.
V dnešní době se také rozmáhá trend takzvané nevýchovy. K tomuto tématu bych chtěla zcela obecně říci, že je velkým problémem a velmi tenkou hranicí nevychovávat a být rodičem, který svým dětem naslouchá a je jejich partnerem. Podporovat ženy, které o psychologii čtou z časopisů či internetu moudra vytržená z kontextu mohou být spíše naškodu. Dítě potřebuje vychovávat, potřebuje od rodiče nastavit mantinely, potřebuje aby rodič byl ten silnější. Pokud se vrátíte do historie nebo pouze ke zvířatům, zjistíme, že zde nefunguje princip, kdy je mládě nebo dítě rovno rodiči. Způsob výchovy nevýchovou nemůže fungovat, pokud jej budete brát doslovně a nebudete dále studovat problematiku psychologie dětí, vztahů.
Celé rodičovství je z mého pohledu lépe postavit na intuitivním mateřství. Naslouchání sobě sama, jak postupovat, co dělat. Každé dítě je ojedinělé a jen jeho matka ví, co na její dítě funguje, co mu nevyhovuje, kdy dítě spíše zkouší. Ruku v ruce jde samozřejmě fungování rodiny jako celku. O této problematice jsem ostatně psala již v předešlém článku na téma Jak vychovat z dítěte dobrého člověka. A dále je velice důležitý partnerský vztah tedy vztah otce a matky. Podpora partnerů, jejich fungování, komunikace. Veškeré tyto podněty výrazně ovlivňují chování dítěte.
Tedy pokud chcete, aby vaše dítě bylo spokojené, buďte spokojená vy sama se sebou. Nestyďte se nikdy za to, že jste unavená, že něco děláte jinak apod. Nesnažte se být spravedlivá! Nesnažte se být dokonalá matka. Dokonalá matka neexistuje, neexistuje ani dokonalé dítě, ani dokonalý svět.
Zaměřte se na seberozvoj, na svůj partnerský vztah, na fungování rodiny jako celku. Universální rady nefungují, základem je jen spokojená rodina.
Je však nutné si říci, že fyzický trest funguje i u ostatních savců. Pokud například hříbě, štěně nebo jiný druh mláděte savce, udělá něco, co se jeho matce nelíbí, je ihned upozorněno matkou a to fyzicky. Matka tedy mládě jemně šťouchne. Stejným způsobem by výchova měla probíhat i u dítěte. Tedy jde o intenzitu, kdy pokud dítě chceme upozornit na něco, co dělá špatně, neměli bychom využívat převahy, ale pouze dítě jemně "šťouchnout" např. přes plenku apod. Určitě je nutné a s tím s maminkami naprosto souhlasím, nikdy nebít dítě po hlavě a to ať už slabě či silně!
Maminky by si měly především uvědomit, že je potřeba své dítě dobře poznat, naladit se na něj a fyzický kontakt uplatňovat jen u dětí, které jsou takto nastaveny. Některým dětem vyhovuje jiná metoda než fyzické upozornění tedy fyzický kontakt. Má však vždy jít o symbolickou záležitost, nikoliv o skutečné bití dítěte, které nebude působit výchovně, ale naopak na dítě působí pomocí strachu a bolesti, což do budoucna může vést až k závažným psychickým problémům.
Jak ale řešit situaci, kdy dítě dostane amok? Lehne si na ulici, v obchodě nebo doma na zem, kope nohama a ječí a ječí? Dožaduje se svého, např. chci čokoládu, tudy nechci jít, chci na skluzavku!
Takové situace se stávají nejčastěji u batolat, dětí v období od 2-3let. A popravdě řečeno, je velice důležité napojení matky na své dítě. Především matka by měla vědět, jak nejlépe reagovat, co na jejího potomka platí. Ještě dříve než k takové situaci dojde, dítě vždycky vyšle signál o tom, že se mu něco nelíbí. Vztekající se dítě, je dítě, které bojuje o moc v rodině. Klíčem ke zmírnění a následnému odstranění vztekání u dítěte je tedy nastavení pravidel, samotná pravidelnost a důslednost rodičů.
Nastavení limitů a řádu by měla probíhat od ranního vstávání a večerního usínání, přes příchody a odchody z domu, nakupování v obchodě a pravidelný stravovací režim.
Tedy nejdůležitějším výchovným prvkem proto, abyste dítě odnaučili vztekání, amokům, vzdoru apod. je nastavení pevného řádu, stereotypních úkonů, mantinelů, které se stanou pravidelnými a nebude třeba o nich diskutovat. Z druhé strany děti vyžadují v rodičích také oporu, musí si být jisti tím, že rodič situaci zvládá, ať je jakákoliv, že situaci umí vyřešit a to nejlépe rychle, rázně a tudíž i malé dítě se může na rodiče kdykoliv obrátit a mít v něm jistotu. Důležitá je pevnost, ráznost a nevratnost řešení.
Pokud si však uvedeme konkrétní případ, například když si dítě chce hrát na pískovišti a při odchodu dělá ustavičné scény, že domů nechce apod. Jedná se tedy možná z vašeho pohledu o ojedinělou záležitost, které nic nepředchází. Pokud se ale zamyslíte, vzpomenete si, že někdy dítěti ještě chvilku polevíte, protože se na vás ostatní maminky koukají, že máte nevychované dítě a pak tedy odejdete. Někdy možná se zase posadíte, protože už tušíte, že si dítě začne vztekat a někdy zase ho odvláčíte, byť křičí a vzpíná se, protože chcete být důsledná. A právě v tomto přístupu tkví celý problém. Shrneme-li si situaci, jedná se o nedůslednost. Pokud tedy zavelíte k odchodu, dítě které ví, že rodič rozhoduje, se nebude nijak bránit vzdorem, ale situaci přijme, nepřemýšlí o ní a jde.
Dítě vždy a za všech okolností bude od narození chtít všechno, chtít hned. Úkolem rodičů je tedy pomalými kroky dovést dítě k vědomí, že některé věci hned nedostane a některé nedostane vůbec, že si na to co chce, musí počkat. Samozřejmě jsou děti, které tento fakt přijmou snáz a rychleji než jiné děti. Tedy v žádném případě děti nesrovnávejte.
V životě procházíme několika mezníky. Přičemž u takto malých dětí, je jedním z mezníků, naučit se, že to, co chci, někdy nedostanu nebo né hned. Dítě tedy musí pochopit, že o některých věcech rozhoduje rodič. Dítě toto pochopí z vašeho výrazu, tónu hlasu, řeči těla, rozhodnosti, kontaktu. Tedy respektování rodiče je základním prvkem ke správné výchově.
V dnešní době je výchova posouvána do neúnosných hranic. Rodiče se snaží děti neomezovat, podporovat jejich osobnost, dítěti vyjít vstříc za každou cenu, snaží se, aby se děti měly co nejlépe a měly vše po čem touží, co si přejí a nejlépe ihned.
Velmi důležitým faktorem u dětí v období do 3let, kdy obvykle neakceptuje a neuvědomuje si plně soužití s ostatními dětmi, je narození nového sourozence. Tedy pakliže se do rodiny k dítěti mladšímu tří let narodí další dítě, dojde pravděpodobně ke konfliktům, kdy se starší dítě nebude chtít s mladším dělit, nebude chtít ustupovat ze svých požadavků, kterým bylo dříve plně a často ihned vyhověno. Tento proces je zcela přirozený a lze jej odnaučit nápodobou resp. záleží na fungování rodiny jako celku, kdy dítě pokud vidí maminku, tatínka či jiné příbuzné, kteří se o věci dělí s dítětem, bude i dítě přebírat automaticky tento vzorec chování. Samozřejmě se jedná o situace, které nejsou nijak vyhrocené, ale spíše ty běžné, tedy podělit se o jídlo, podělit se o práci, pomáhat si, nekřičet na sebe apod. U dětí je nejdůležitější harmonické fungování rodiny a správné nastavení vzorců chování uvnitř. Dítě pak zrcadlí způsoby svých nejbližších.
V dnešní době se také rozmáhá trend takzvané nevýchovy. K tomuto tématu bych chtěla zcela obecně říci, že je velkým problémem a velmi tenkou hranicí nevychovávat a být rodičem, který svým dětem naslouchá a je jejich partnerem. Podporovat ženy, které o psychologii čtou z časopisů či internetu moudra vytržená z kontextu mohou být spíše naškodu. Dítě potřebuje vychovávat, potřebuje od rodiče nastavit mantinely, potřebuje aby rodič byl ten silnější. Pokud se vrátíte do historie nebo pouze ke zvířatům, zjistíme, že zde nefunguje princip, kdy je mládě nebo dítě rovno rodiči. Způsob výchovy nevýchovou nemůže fungovat, pokud jej budete brát doslovně a nebudete dále studovat problematiku psychologie dětí, vztahů.
Celé rodičovství je z mého pohledu lépe postavit na intuitivním mateřství. Naslouchání sobě sama, jak postupovat, co dělat. Každé dítě je ojedinělé a jen jeho matka ví, co na její dítě funguje, co mu nevyhovuje, kdy dítě spíše zkouší. Ruku v ruce jde samozřejmě fungování rodiny jako celku. O této problematice jsem ostatně psala již v předešlém článku na téma Jak vychovat z dítěte dobrého člověka. A dále je velice důležitý partnerský vztah tedy vztah otce a matky. Podpora partnerů, jejich fungování, komunikace. Veškeré tyto podněty výrazně ovlivňují chování dítěte.
Tedy pokud chcete, aby vaše dítě bylo spokojené, buďte spokojená vy sama se sebou. Nestyďte se nikdy za to, že jste unavená, že něco děláte jinak apod. Nesnažte se být spravedlivá! Nesnažte se být dokonalá matka. Dokonalá matka neexistuje, neexistuje ani dokonalé dítě, ani dokonalý svět.
Zaměřte se na seberozvoj, na svůj partnerský vztah, na fungování rodiny jako celku. Universální rady nefungují, základem je jen spokojená rodina.
U nás to bylo hodně o tom, kde byla ta příčina hysterie. Věděli jsme třeba, že hodně špatně snáší náš malý covid. Proto jsem byli fakt rádi, že se na trhu objevily antigenní testy ze slin. Do nosu si fakt nechtěl nechat nic strkat. Možná to byl problém z jeho raného věku, kdy si omylem strčil pecku ze třešně do nosu a tahali mu ji kleštěma. :O
OdpovědětVymazat